Tradice veřejného zdravotnictví v Dubrovníku a Chorvatsku

Záhřeb 08.05.2020 Formování veřejného zdravotnictví v Chorvatské republice bylo poznamenáno prací  slavného chorvatského lékaře Andrije Štampara, který obhajoval důležitost jeho založení. Je zajímavé, že zásady odpovědného řízení veřejného zdravotnictví byly zaznamenány již ve středověkých dějinách Dubrovnické republiky. Dubrovník byl mezi prvními na světě, kde se již ve 14. století uplatňoval koncept karantény jako nejúčinnějšího opatření ochrany zdraví obyvatelstva a Dubrovník tak založil veřejně-zdravotní kulturu v boji proti infekčním pandemiím.

Institucionalizace veřejného zdravotnictví v Chorvatsku a ve světě

Prof. Andrija Štampar z Chorvatska byl odborník Institutu hygieny Společnosti národů evropských zemí a Spojených států amerických a obhajoval důležitost založení veřejného zdravotnictví. Ve třicátých letech 20. století, prof. Štampar reorganizoval veřejné poskytování zdravotnických služeb v Číně a v roce 1946 byl zvolen prvním místopředsedou Hospodářsko-sociální rady OSN a předsedou prozatímní komise, která do ratifikace ústavy Světové zdravotnické organizace vykonávala funkci této organizace. V roce 1948 předsedal prvnímu Světovému zdravotnickému shromáždění Světové zdravotnické organizace v Ženevě a poté jako vyslanec SZO zakládal a zkoumal veřejné zdravotnictví a lékařské vzdělání v Afganistánu, Egyptě, Súdánu a Etiopii.

Principy, které dr. Štampar prosazoval, jsou i dnes základem veřejného zdravotnictví a sociálního lékařství, jako je skutečnost, že se nesmí dělat rozdíl mezi ekonomicky silnými a slabými, ale že otázku ochrany veřejného zdraví by měli řešit všichni, protože veřejné zdravotnictví má větší význam ekonomický, než humanitární.

Dubrovnická republika – počátek kultury ochrany veřejného zdraví

Ve středověku hrály rady v Dubrovnické republice hlavní roli při vynášení zvláštních opatření a předpisů v organizaci zdravotních a hygienických služeb, aby se zabránilo zavlečení a šíření infekčních chorob v Dubrovnické republice.

Všechna infekční onemocnění nazývali Dubrovčané nakažlivými nemocemi, a pro všechny epidemie zavedli pojem «mor» nebo pestilence, z latinského slova pestis, což znamená mor. Dubrovčané vstoupili do dějin medicíny v roce 1377, když vynesli rozhodnutí, že „ani domácí ani cizí lidé, kteří přicházejí z infikovaných krajů, nemohou být přijati do města ani na území Dubrovníku, dokud nestráví měsíc očisty na ostrově Mrkan a Cavtat“. Toto rozhodnutí pod názvem „Příchozím ze zamořených krajů se zakazuje vstup do Dubrovníku nebo jeho okolí“ předepisovalo, že všechny osoby, které přicházejí z podezřelých zamořených krajů nebo míst, ve kterých vládly nakažlivé nemoci, musejí strávit 30 dnů v izolaci nebo karanténě. Proto historici nazývali dubrovnickou karanténu trentina. Toto rozhodnutí je zapsané v dubrovnické knize zákonů „Liber viridis“ či „Zelená kniha“. Budova, ve které karanténa probíhala, se jmenovala lazaret nebo „kontumac“.[i] [i] Obsah je přenesen z webových stránek Ústavu veřejného zdravotnictví Dubrovnicko-neretvanské župy.

Reference: Obsah


[1] Obsah je přenesen z webových stránek Ústavu veřejného zdravotnictví Dubrovnicko-neretvanské župy.

PHOTO GALLERY